Buchta s povidly a tvarohem...drobenková

Začala bych asi takhle: Když vás prudí děti i manžel, upečte něco sladkého, dobrého a zacpěte jim pusy! :-)

Právě jsem dopekla opravdu moc dobrou buchtičku, kterou u nás mají všichni rádi. Je z drobenkového těsta, proto by se měla konzumovat až na druhý den, kdy pěkně změkne a krásně se uleží a její chuť je "eňoňuňo".

 

Tady je recept:

 

1. Drobenkové těsto: 500 g polohrubé mouky, 200 g Hery, 200 g cukru moučky, 1 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr.

 

Rukama pořádně všechny ingredience zpracujeme, až nám pěkně drží dohromady.

 

2. Povidlová náplň: švestková povidla (Hamé - 440 g), teplá voda.

 

V míse si rozmícháme povidla a pokud jsou tuhá, naředíme je trochou teplé převařené vody.

 

3. Tvarohová náplň: 2 měkké tvarohy v kostce, 2,5 dcl mléka, 2 žloutky, sníh ze 2 bílků, 150 g cukru moučky, 1 vanilkový cukr. Smícháme dohromady.

 

4. Drobenka: 140 g hrubé nebo polohrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru moučky. Rukama zpracujeme dohromady (já dělám ze všeho nejdříve a dám na chvíli ztuhnout do lednice, než si připravím těsto a náplně).

 

Plech vymažeme a vysypeme polohrubou nebo hrubou moukou. Rozdrobíme na něj drobenkové těsto (rovnoměrně) a prsty spojíme a natlačíme po celém prostoru. Natřeme rozředěnými povidly a na to rozetřeme tvarohovou náplň. Nakonec nastrouháme na struhadle drobenku z másla. Pečeme na  180 stupňů asi 45 minut. Buchtu necháme uležet do druhého dne. Má pak skvělou chuť.

 

Povidla, tvarohová náplň, drobenkové těsto a drobenka zatím v lednici.

Těsto natlačíme rovnoměrně na plech.

Už upečená buchtička.

 

 

 

 

 

Jablečný závin jinak :-) aneb další mňamka

Před pár dny jsem ochutnala závin, který pekla moje sestra. Byl skvělý, vláčný, jako kdyby takový...slavnostnější, jakoby z lineckého těsta, rozplývající se v puse... Prostě skvělý! Recept získala od své tchýně. Taky jsem ho "vysomrovala" a dneska zkusila upéct štrůdlík. Je hotový! Ale aby byl tak dobroučký, budeme ho moci konzumovat až tak zítra :-). Vydržíme!!! Musíme! :-)

 

Při premiéře radši jedna nohavice :-).



A tady je jednoduchý recept na skvělý závin:

(asi tak na jednu nohavici)

 

30 dkg hladké mouky, 7 dkg cukru moučka, 12 dkg Hery, 1 vejce, půl prášku do pečiva, 1 lžíce mléka, 4 jablka, skořice.

 

Všechny ingredience (samozřejmě kromě jablek a skořice, které máme na náplň) rukama zpracujeme v těsto, je podobné lineckému. Pak ho dáme spočinout do lednice tak na jednu hodinku. Mezitím si okrájíme asi tak 4 jablka, nastrouháme nahrubo a hlavně z nich vůbec nevymačkáváme šťávu! Po hodince těsto vyválíme, naplníme jablky smíchanými se skořicí a cukrem (pokud je zapotřebí), zavineme a dáme na plech vyložený pečícím papírem. Ničím nemažeme! Pečeme asi tak na 175-180 stupňů... já pekla 30 minut (po desíti minutách jsem mírně zeslabila). Závin by neměl být pečen do hněda, spíš světlá barva, růžová, jako když pečete na vánoce linecké cukroví. Necháme vychladnout a pak dáme do dózy, do alobalu nebo do potravinářské fólie a necháme do druhého dne pěkně rozležet a nasát těsto jablečné šťávy. Je to opravdu skvělé druhý i třetí den.

 

Snad se mi to taky povedlo a zítra si pochutnáme. Každopádně bych příště dělala z dvojnásobné dávky a udělala záviny tři.

 

Jo...včera jsem ušila další část své rozešité kabelky, snad to už konečně zítra nebo pozítří došiju :-). Bude jednodušší, hlavně ať se mi nerozpadne :-).

Bramborové placičky se sýrem

Právě peču v troubě už druhý plech bramborových placiček se sýrem. Jsou vynikající a každý si do nich může dát, co chce. Navíc je mají rádi i moji kluci.

 

Recept:

 

800 g brambor uvařených ve slupce (klidně víc, já dala 1200 g), 1 vejce, 4 stroužky nastrouhaného česneku, 200 g polohrubé mouky, 200-300 g eidamu nakrájeného na malinké kostičky, 1 a 1/2 lžičky majoránky, sůl, salám na kousíčky (já dávám trošku loveckého nebo polického uheráku na chuť).

 

Uvařené brambory ve slupce oloupeme a nastrouháme najemno na struhadle. Přidáme ostatní ingredience a zpracujeme rukama ve vláčné těsto. Tvarujeme tenké placičky (můžeme si i namočit ruce) a pokládáme na plech vyložený pečícím papírem (kdo chce, může jemně papír pomazat olejem, ale vůbec není třeba). Pečeme na 200 stupňů 25 minut, pak otočíme všechny placičky na druhou stranu a dopékáme 10-15 minut dozlatova.

 

Tip: Do těsta si každý může přidat, co má rád. Něčeho více, něčeho méně... Já jednou nasmažila několik cibulek (najemno nakrájených) a přidala do těsta. Superózní. Jen jsem to nedávala dětem :-). Zelí je prý v placičkách taky dobré (říkala kamarádka). :-) A se slaninkou to musí být taky pošušňáníčko :-).

 

Navrstvené ingredience...

Tož tady se mi jaksi "porouchal" foťák :-). V surovém stavu před šoupnutím do trouby.

 





 

Prasík čtyřlístkový :-)

Tady je právě došité prasátko pro štěstí (s hravě nakloněnou hlavičkou):

Tak si ležím na balkóně...

...a tak si sedím...:-)

 

Právě jsem dodělala...

...roládu. Pekla jsem ji poprvé. Recept mám od kamarádky Andrejky. K pečení jsem si dala v tom parnu dvě decky pivečka z lednice v kombinaci s kávou, do toho jsem ujídala těsto a krémíček, na spravení chuti jsem si dala anglickou slaninu a housku. Zakončila jsem to vepřovým gulášem (dělal Miška) s knedlíkem a za chvíli, až usne Vojtík, se dodělám (nebo oddělám?) na orbitreku. :-) Snad mě to neprožene :-). Pak školka a hurá do obchodu a na hřiště!!! :-)

 

Roládu jsem rozpůlila (kupodivu se mi nerozpadla, jen na některých místech se mi nechtěla pěkně odlepit od pečícího papíru). Nevypadá to moc vzhledně, dělala jsem opravdu na rychlovku, ale myslím, že to bude chuťově úplně super! Teď odpočívá v lednici.

 

Jó a včera jsem si konečně zařídila obchůdek se spinkáčky na Fleru. :-)

 

Recept na rychlou a jednoduchou roládu (dobrá i pro dětičky):

 

Piškotové těsto: 5 vajíček (oddělit bílky na sníh a žloutky zvlášť do mísy), 5 polévkových lžic cukru krupice (moučky), 5 polévkových lžic polohrubé mouky, 1 malá lžička prášku do pečiva, 1 lžíce oleje.

 

Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem, přidáme lžíci oleje, mouku s práškem do pečiva a nakonec do těsta lehce vmícháme sníh z pěti bílků. Nalijeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme při 180 stupních zhruba 10-13 minut. Po upečení necháme chvíli zchladnout, srolujeme s pečícím papírem, dáme zchladit do ledničky na 20 minut. Poté vyndáme, rozrolujeme, bohatě potřeme dobrou marmeládou (já dala pořádný jahodový džem) a zase zatočíme a dáme do lednice. Mezitím si můžeme připravit krém na potření. Já jsem použila pudinkový.

 

Pudinkový krém: Uvaříme vanilkový (nebo jiný) pudink v 0,4 l mléka, přidáme 3 lžíce cukru moučka. Promícháváme, dokud se pudink nevychladí a potom přimícháme asi půl kostky změklého másla a trošku rumu na chuť. Potřeme roládu (já ještě posypala strouhanou čokoládou a kokosem) a necháme ztuhnout v ledničce. Hotovo. Snad bude chutnat všem u nás, jinak to budu muset sežrat sama :-(.

Fotečky z Morávky :-)

Bylo tam dobře. Sluníčko svítilo, konečně teplo :-).

 

Přijelo i osm kovbojů (na pivečko) na osmi koních...krásní. Ti koníci :-).

 

Kynuté rohlíčky - mňamka :-)

Včera mi sestra poslala jí odzkoušený recept na jednu dobrotku, právě jsem dodělala. Je to fakt gut! :-)

 

Některé mi vytekly, ale nevadí.

 



Zde je receptík:

 

250 ml mléka (teplého),

1 lžička cukru,

1 lžička soli,

150 ml oleje,

500g hladké mouky,

1 kostka droždí nebo 3 a 1/2 lžičky sušeného droždí.

 

Zpracujeme v těsto, je to hned. Těsto se vůbec nelepí. Dáme ho kynout a nejpozději do hodinky můžeme těsto rozdělit na čtyři části. Každou vyválíme do kruhového tvaru a rozdělíme na 6 trojúhelníků. Náplň si můžete každý zvolit podle svého. Já jsem ji měla z hermelínu (na kostičky), nastrouhaného eidamu, nakrájené slaniny, nakrájeného měkkého salámu a nastrouhané nivy. Příště zkusím plnit zelím, klobásou nebo slaninou (na manželovo přání).

 

Náplň klademe k jedné straně trojúhelníku a motáme (boky zmáčkneme dovnitř, ať nám to nevytéká). Plněné rohlíky dáme na plech vyložený pečícím papírem, pomašlujeme rozšlehaným žloutkem, poprášíme kořením (př. červenou paprikou, semínkem...) a pečeme v předehřáté troubě na 200 stupňů cca 15-20 minut.

 

Dobrou chuť. Jdu na další :-).

 

 

Vyznání jedné chlupaté mršce

Jak jsem již psala, od pátku se u nás pracovalo na přeměně ložnice v pokojíček pro naše dvě ratolesti a starý pokojík se předělal na ložničku pro nás rodiče. Samozřejmě nešlo vše podle plánu, barva na zdech pomalu schla, tohle a toto nepasovalo, pořád se něco hledalo, klelo se... a do toho Maya a její výkalová neřest zrovna ve chvíli, kdy si unavený manžel hodlal lehnout a pořádně se vyspat do dalšího pracovního dne. Nadával, drhnul koberec a spílal kočce. Mlčela jsem, jelikož jsem cítila, že tentokrát je to vážné. Dostala jsem ultimátum - "do čtrnácti dnů se jí zbav."

 

Když jsem si druhý den ráno uvědomila, že to opravdu myslel vážně, tak jsem si začala představovat, kam asi tu naši sedmiletou kóču umístím. Kdo by ji chtěl? Do bytu asi nikdo. Nejenom že je to kočka docela svérázná, umí se pěkně pomstít, když není po jejím, ale taky je zvyklá na nás, na náš byt, na "svoje" křeslo, balkón... A dát ji k někomu na barák? Maya je zvyklá na teplíčko, teplé peřiny, deky, koberce, topení... Vím, že by někde venku nepřežila, dostala by močák, lekla by se auta a utekla někde do pryč, těžko by si ulovila nějakou potravu, když ji každý den dostává v misce přímo pod čumák... Neměla by všechny ty pochoutky, které jí dávám, když vařím... Injekci u veterináře? V životě bych si to neodpustila. Hlavně jsem si uvědomila, že ji mám strašně ráda přes všechny ty její naschvály (asi se nám snaží něco říct) i její vyložené nemazlící se povahu (v noci se ale vždycky přitulí). Bulela jsem celý den, potichu. Jak malé děcko. Jen jsem si utírala slzy a smrkala a smrkala. U toho šila zajíce. Neměla jsem radost z vymalování pokoje, neměla jsem radost z nové sedačky. Bylo mi v podstatě jedno, kde bude stát tahle skříň a kde dáme tuhle komodu...

 

Na druhý den se to rozseklo a Maya smí zůstat (Miško, já vím, že ji máš taky rád). Budou však určitá pravidla, na která budu striktně dohlížet. Nesmí ani na krok do pokojíčku od kluků a nesmí ani do naší ložnice. Zatím může pobývat jen v předsíni, kuchyni, koupelně. Až se uklidí poslední věci po víkendu a zažijí se změny provedené v bytě (Mayuši vadí třebas i taška položená v předsíni, kde normálně nebývá), bude moci chodit opět na balkón a do svého oblíbeného křesla v obýváku. Všechno kolem ní budu dělat já, případně i čistit koberec.

 

Taky jsem se rozhodla respektovat její nechuť se mazlit. Pohladím ji nebo pomazlím, jen když bude sama chtít a nebudu ji "mučit" svým ňufáním, když nemá náladu na podobné pitominy :-). Budu si s ní více hrát, víc si jí všímat. A asi jí pořídíme časovací misku na žrádýlko, která se v časnou ranní hodinu otevře (snad to tak funguje, musím zjistit na netu) a ona tak nebude naštvaná (čili nehodí svůj výkalek třeba za dveře ložnice), že manžel nevstane ihned, jak mu zazvoní budík do práce. 

 

Teď chudák sedí v předsíni za dveřmi obýváku a čeká, že ji tady pustím. Mayo počkej, za pár dní... :-). Bude těžké uhlídat ji, aby nezdrhla do pokojíku k dětem, když si tam třeba budou hrát a dveře tak budou dokořán. Kočky umí být jak takové malé ninje :-). Našlapují potichoučku a můžou být v jedné chvíli najednou úplně jinde :-). Tak Mayo, buď už hodná! Stejně tě mám ráda, ty jedna potvůrko!!!

 

Tady je pár foteček (Maya má dokonce i své vlastní fotoalbum) té naší chlupatiny:

 

Spokojená v křesílku.

Už zpozorněla, že ji fotím :-).

Jak kočičí modelka :-).

Ostražitá... kdybych na ni v tu chvíli šáhla, jednu bych hned schytala.

S naštvaným výrazem :-). I kamarádka veterinářka se diví, že po sedmi letech není pořád domestikovaná. Doma říkáme, že má asi tatu rysa :-).