Před dvěma dny jsem dočetla knihu Osudový zlom...potřetí. A potřetí jsem samu sebe překvapila, že jsem bulela jak želva. Velice dobře napsaný román. Člověkem, co umí psát a hrát si se slovíčky. Další z celoživotních knih :-). To jsou moje nejlepší knihy, které stojí za to si nechat v polici a číst stále dokola, po letech...
Knihu jsem po letech vnímala zase trošku jinak, jsem starší (bohužel) a hlavní hrdinka Merrit je mi i věkově blíže.
Merrit žije ve zdánlivě spokojeném manželství s doktorem, který čím dál víc tráví čas s pacienty, získává peníze pro nemocné... Merrit s ním má šestnáctiletou dceru, která trpí anorexií, stará se o těžce nemocnou tchýni... Svatouškovská hrdinka stále pečuje o své nejbližší, po matčině smrti se od dětství starala o svého otce i mladší sestru Lauru. Má to prostě nějak v krvi. Jenže někdy se to musí zlomit. Po velké rodinné hádce jí dcera Glynn uteče právě k její sestře Lauře, která je herečkou v Hollywoodu a Merrit se za ní hned vydává, aby ji přivedla zpět. Nakonec však pár dní zůstane a nalézá cestu k sestře Lauře a své dceři. Posléze se ocitne v chatě uprostřed nádherné přírody plné sekvojových stromů, kde potká člověka, který navždy poznamená ji samotnou. Je všechny.
Krásně napsané. Každý má v sobě více osobností, jen je probudit...
V jedné recenzi na tuto knihu jsem četla příspěvek o tom, že hrdinka podělá, co může, zničí rodinu... Mám pocit, že milá paní či slečna knihu moc nepochopila... Sto lidí, sto chutí, sto názorů. Udělejte si svůj vlastní názor :-).
Od středy jsem poprvé na paragrafu. Vojťule bere nějaká slabší antibiotika, opět ošklivý průduškový kašel. A jeho sestřenka je na "prášcích" od dneška taky. Achich jo. Marodící období...
Žádné komentáře:
Okomentovat