Tento rozhovor se udál včera u stolu v kuchyni, kde jsme pojídali langoše, které nám připravoval manžel. U toho sem tam skočil k televizi mrknout se na rugby.
Šimon: "Tati, kterým fandíš?"
Tata: "Černým."
Vojta: "A kdo fandí zeleným?"
Tata: "Ti ostatní."
Šimon k Vojtovi: "Jakou barvu má tvoje židle?"
Vojta: "Černou."
Šimon: "Tak vidíš."
Nelogické (pro mě) zakončení rozhovoru mě dostalo :-).
Před dvěma dny:
Kluci se koupali, měli napuštěnou plnou vanu a kolem sebe kupu pěny. Myla jsem nádobí. Z vany se vždycky ozývá kravál. Najednou jsem si uvědomila, že je ticho. Podezřelé.
Zavolala jsem: "Žijete?!"
Dále jsem myla nádobí. Odpověď žádná.
"Slyšíte mě? Jste tam?"
Opět nic...
Vlezla jsem k nim do koupelny. Oba seděli, nehýbali se, nehráli si.
"Jaktože mi neodpovídáte?"
Šimon se usmál a řekl: "Neodpovídáme, my chceme mít ve vaně ticho."
A bylo. :-)
Jsme po obědě a pak vyrážíme hledat "kešky". Ani jsem nevěděla, že něco takového existuje. Kluci se už těší. Pro ty, co neznají: geocaching. A já taky, jsem nadšený sběrač a hledač :-).
A mám rozešitého (konečně) spinkáčka pro Šimonka - chtěl brontíka. Asi bude vypadat docela srandovně, bude to hubeňour.
Žádné komentáře:
Okomentovat