Milášci a jiné "úchylky"...

Proč jsem si vlastně začala psát blog? Hlavně pro sebe. Viděla jsem blogy jiných a zalíbilo se mi to. Něco psát, "vlepovat" fotky... I doma píšu rodinnou kroniku do tlustého sešitu v pevném vázání. Budu si sem vkládat fotečky věcí, které se mi líbí, které vytvořím, fotky míst, prostě čehokoli, na co se znovu ráda podívám. Napíšu i nějaké ty texty:-).

 

 A jestli se mi sem nebude nikdo koukat? Nevadí. Minimálně já to jistím:-). Budu tady mít určitě spoustu chyb (klidně mě můžete upozornit), doufám však, že to budou jen nějaké překlepy a nic tak zásadního jako zaměněná tvrdá a měkká "íčka" ve slovech.

 

Od raného mládí mám ráda pořád ty stejné věci. Strašně ráda čtu. Tvořím. Kreslím (hlavně zamlada...vložím pár kreseb). Snažím se, když je čas a vzduch čistý (kluci jsou ve službě u babi a dědy), malovat. Mám toho móc málo zrobeného:-). Ale chci a to je důležité. Snažím se šít. Mám na to i nový stroj. Prodala jsem své nashromážděné žluté zlato, které jsem už dlouho nenosila a pořídila si ho. Dobrý change:-). Jen ty spinkáčky šiju růčo, pouze nožky a ručky sjedu ze stran strojem a pak přetáčím ty malé části z rubu, dvakrát obšívám, vycpávám (nejhorší jsou ty kuřecí pařátky:-)), vyšívám bavlnkou... Taky je to práce tak na čtyři hoďky, které mám rozkouskované kvůli těm dvěma rarachům, co jsem si porodila:-). A taky kvůli ostatním domácím pracím, které tak miluju!:-/

 

No, a v neposlední řadě obdivuju šperky. Stříbrné. Ručně dělané. Když jsem poprvé objevila Fler, tak jsem se tam zamilovala  (doslova!) do jednoho autorského originálního prstenu. Každý den jsem si ho znova a znova prohlížela, v noci o něm snila, až jsem si ho vybrala jako dárek za svůj druhý porod (za ten první mi manžel dluží ještě malířský stojan). Každému se určitě nelíbí (ten prsten), ale sto lidí-sto chutí. Mně učaroval. Mé drahé sestřičce ne. Prý kýč a blá, blá, blá...:-) Nemyslím si to, je krásný!!!

 

Tady je.

Název autorky: PAŘÍŽSKÝ MALINOVÝ. Nádhera.

Se třpytivým růžovým zirkonem, lžičkou, dortíkem a talířkem (ten se dobře leští:-)).

 

 

Každopádně od prvního otevření Fleru jsem ve volných chvílích projížděla stříbrné prsteny, autorské, s přírodními kameny a obdivovala zručnost jejich tvůrců. Pár dalších jsem si i pořídila. Ale dobrého po málu. Teda mít moc moc moc volných financí, tak jsem přeprstenovaná :-). Je to taková má "úchylka". Za krásného miláška by mi nebylo líto zaplatit větší obnos, ale třeba za střevíce, koženou bundu, ano. No, každý je na něco jiného, že.

 

Na přání s granátem, labradoritem a měsíčním kamenem.

 

Tepaný se třemi modrými topazy. Žebrá ho po mně má muttra:-).

S černou říční perlou, v pozadí naša kóča Maya.

S vltavínem a rubínkem, hranatý. A s kočičíma prackama:-).

Malý s krásným labradoritem.

 

 

Teď jsem si vzpomněla na hrníčky. Těch nemám taky nikdy dost. Některé jsem už musela vyřadit, aby nezabíraly drahocenné místo v kuchyňské lince těm novým. A co když si někdy pořídíme třeba chatu, že? :-) Hrnků bude potřeba. Ha, ha, ha :-).

 

A knihy? Mám jich dost a dost si jich ještě pořídím (kam to budeme dávat???). Není to žádná "povinná" četba. Jen to, co mám ráda, dobře se mi čte, postraší mě, pobaví mě a tak nějak i odlehčí. O mých oblíbených autorech příště. Teď si půjdu sníst jednoduchý pečený zákuseček :-) (než mi ho ostatní sežerou!).
 

 

 

 

Prý málo..., no příště na plech! A více zakysané smetany!:-)