Iveta

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když jsem včera zasedla ke kompu, nemohla jsem uvěřit, že to Iveta "zabalila" na kolejích. Ale byla to a je pravda. Je mi líto její rodiny, hlavně syna Artura. Její písničky, tedy hlavně ty staré, dobře znám. Taky naše první rodinné cédéčko na první věži bylo právě od ní. Dodnes si při vaření ráda zpívám - Léto, léto mý... Hodně lidí psalo, že snad už je jí lépe, že se jí ulevilo. Škoda, že jí to v tomhle životě moc nevyšlo a vzdala to.  Kdoví, jak moc se jí to odrazí v životě dalším :-(.

 ...ach jo...méně sebevraždění!...

A ještě pár...

Pamatuju si to dodnes: mamka mě nechtěla pustit na silvestrovskou oslavu, tak jsem naštvaná začala kreslit...:-)

Nikdy jsem ho nedokončila, asi to tak mělo býti.

Perličky.

Někdy to byly fakt morbidnosti :-).

Služba prodloužena :-)

Mladší syn Vojtíšek včera vyhrál delší pobyt u svých prarodičů :-). Ale dnes se už opravdu vrátí. Kromě rána, kdy se starší Šimonek nějak nechtěl probrat, projíst a prooblékat k odchodu do školky, je doma nerušený klid na domácí práce:-) (radši bych tedy dělala něco jiného). Dovařila jsem oběd, umyla nádobí nastokrát a hlavně jsem si po dlouhé době poslechla u žehlení oblíbené Skunk Anansie (paranoid & sunburnt) a pěkně jsem si to osolila:-). Možná díky té hudbě mi to šlo pěkně od ruky. A díky těch písniček jsem si taky vzpomněla na "staré" dobré časy a svou kamarádku, která včera doletěla z Izraele do Prahy (taky Skunky poslouchala:-)) a já už se nemůžu dočkat, až přijede i se svou roční Emmičkou na návštěvu. UŽ SE FAKT TĚŠÍM!!!!!!! Snad ji překecám, ať se přistěhují zpátky a budeme se moci vidět častěji:-).

 

Jak už jsem se v jednom z minulých příspěvků zmínila, kdysi (zas tak šíleně dávno to není:-)) jsem dost kreslila. Pár starých foteček starých obrázků (kresleny mezi mým 14-18. rokem) si sem hodím. Už jen pro svou motivaci, abych něco zase vytvořila!:-) Abych si tu motivaci navodila, kdykoliv se sem mrknu.

 



Medúza na efekt.



Mámení.



Kreslila jsem v 17 letech, když jsem potřebovala obrázky k přijímačkám na VŠ. Formát A0.




 

 

 

 

 

Něco jako malé volno :-)

Zasedám ke kompu a napíšu pár řádek, mám totiž volno:-). Alespoň do půl třetí a pak vyrazím pro staršího synátora do školky. Včera jsme při rodinné vycházce potkali babi a dědu a ti nás přesvědčili, že potřebují juniorka na noc. Těžce jsme ho půjčovali (ha, ha :-)), ale dnes k večeru se vrátí nach Hause k nám:-). Malá změna prostředí i lidí mu určitě nezaškodí a mně volno rozhodně ne:-).

 

Zašla jsem si po obchodech, prohrabala různé hadříky, koupila maso na oběd a pár dalších věcí, vyfotila (špatně) mé jediné tři malované obrazy, polívka se mi vaří, káva se tráví, nastříhám si konečně látky a koženky na kabelku, zacvičím si na orbitreku a možná stihnu i trošku něco sešít :-).

 

Hodím tady ty moje tři pokusy o malování, ale barvičky se mi vyfotily nějak vybledleji:-(. Doma mám už nějakou dobu na skříni dvě plátna, tak se musím zase do malování pustit. Snad se budu zdokonalovat a budou vidět pokroky.

 

No, v reálu, bych řekla, vypadají ty obrázky líp :-).

50 na 40 cm.

50 na 50 cm.

50 na 50 cm.

 



No, měla bych na malbičkách zamakat, protože za rok mě čeká návrat do práce a času bude méně a méně...:-(.

Milášci a jiné "úchylky"...

Proč jsem si vlastně začala psát blog? Hlavně pro sebe. Viděla jsem blogy jiných a zalíbilo se mi to. Něco psát, "vlepovat" fotky... I doma píšu rodinnou kroniku do tlustého sešitu v pevném vázání. Budu si sem vkládat fotečky věcí, které se mi líbí, které vytvořím, fotky míst, prostě čehokoli, na co se znovu ráda podívám. Napíšu i nějaké ty texty:-).

 

 A jestli se mi sem nebude nikdo koukat? Nevadí. Minimálně já to jistím:-). Budu tady mít určitě spoustu chyb (klidně mě můžete upozornit), doufám však, že to budou jen nějaké překlepy a nic tak zásadního jako zaměněná tvrdá a měkká "íčka" ve slovech.

 

Od raného mládí mám ráda pořád ty stejné věci. Strašně ráda čtu. Tvořím. Kreslím (hlavně zamlada...vložím pár kreseb). Snažím se, když je čas a vzduch čistý (kluci jsou ve službě u babi a dědy), malovat. Mám toho móc málo zrobeného:-). Ale chci a to je důležité. Snažím se šít. Mám na to i nový stroj. Prodala jsem své nashromážděné žluté zlato, které jsem už dlouho nenosila a pořídila si ho. Dobrý change:-). Jen ty spinkáčky šiju růčo, pouze nožky a ručky sjedu ze stran strojem a pak přetáčím ty malé části z rubu, dvakrát obšívám, vycpávám (nejhorší jsou ty kuřecí pařátky:-)), vyšívám bavlnkou... Taky je to práce tak na čtyři hoďky, které mám rozkouskované kvůli těm dvěma rarachům, co jsem si porodila:-). A taky kvůli ostatním domácím pracím, které tak miluju!:-/

 

No, a v neposlední řadě obdivuju šperky. Stříbrné. Ručně dělané. Když jsem poprvé objevila Fler, tak jsem se tam zamilovala  (doslova!) do jednoho autorského originálního prstenu. Každý den jsem si ho znova a znova prohlížela, v noci o něm snila, až jsem si ho vybrala jako dárek za svůj druhý porod (za ten první mi manžel dluží ještě malířský stojan). Každému se určitě nelíbí (ten prsten), ale sto lidí-sto chutí. Mně učaroval. Mé drahé sestřičce ne. Prý kýč a blá, blá, blá...:-) Nemyslím si to, je krásný!!!

 

Tady je.

Název autorky: PAŘÍŽSKÝ MALINOVÝ. Nádhera.

Se třpytivým růžovým zirkonem, lžičkou, dortíkem a talířkem (ten se dobře leští:-)).

 

 

Každopádně od prvního otevření Fleru jsem ve volných chvílích projížděla stříbrné prsteny, autorské, s přírodními kameny a obdivovala zručnost jejich tvůrců. Pár dalších jsem si i pořídila. Ale dobrého po málu. Teda mít moc moc moc volných financí, tak jsem přeprstenovaná :-). Je to taková má "úchylka". Za krásného miláška by mi nebylo líto zaplatit větší obnos, ale třeba za střevíce, koženou bundu, ano. No, každý je na něco jiného, že.

 

Na přání s granátem, labradoritem a měsíčním kamenem.

 

Tepaný se třemi modrými topazy. Žebrá ho po mně má muttra:-).

S černou říční perlou, v pozadí naša kóča Maya.

S vltavínem a rubínkem, hranatý. A s kočičíma prackama:-).

Malý s krásným labradoritem.

 

 

Teď jsem si vzpomněla na hrníčky. Těch nemám taky nikdy dost. Některé jsem už musela vyřadit, aby nezabíraly drahocenné místo v kuchyňské lince těm novým. A co když si někdy pořídíme třeba chatu, že? :-) Hrnků bude potřeba. Ha, ha, ha :-).

 

A knihy? Mám jich dost a dost si jich ještě pořídím (kam to budeme dávat???). Není to žádná "povinná" četba. Jen to, co mám ráda, dobře se mi čte, postraší mě, pobaví mě a tak nějak i odlehčí. O mých oblíbených autorech příště. Teď si půjdu sníst jednoduchý pečený zákuseček :-) (než mi ho ostatní sežerou!).
 

 

 

 

Prý málo..., no příště na plech! A více zakysané smetany!:-)

 



Z riflí od manžílka

Mně se hodí snad všechno. A když se mi něco nehodí hned teď, tak to schovám a použiju třeba i za pár let:-). Prostě jsem tak trochu kramářka.

Manžel si uklízel svou věcmi napráskanou skříň a hodně věcí skončilo vyřazených v taškách. Uzmula jsem si koženou bundu (do které mám zatím jakýsi strach střihnout:-)) a nějaké ty rifle. Jednou jsem někde na netu viděla "fajnou" kabelku ušitou ze starých ustřižených riflí, tak jsem to zkusila a vyšla mi z toho pořádná kabela. Ušití nic moc, ale unese tu spoustu věcí, kterou tahám ven, když jdeme s dětma na špacír, na kamínky, písek či dětské hřiště.

Docela mě potěšilo si zase něco vyrobit, takže si možná ušiju (pokusím se o to) pro sebe kabelku. No, uvidíme:-). První jsem si ušila, pokud si dobře vzpomínám, někdy v patnácti letech. A to z manšestru, ručně, režnou nití a několikrát jsem ji prošívala. Práce to byla mnohahodinová:-). A mám ji. Při úklidu byla nalezena:-). Na tu dobu byla docela dobrá. Ale toto není ona:-).

 

Tohle je ta na "venek" :-). Modrá koženka se docela špatně přišívala na vytahanou džínovinu. Klela jsem a to dost.

Super je, že všechny ty riflové  kapsy jsou už ušité a funkční... a já pořád někde něco strkám, hledám...:-)

Jarní kuřisko

Tak tady mě máte, takové krásně barevné jarní kuřátko s vyšitou kytičkou :-).

A hnědočervený zajíček ještě jednou :-)

Zajíček na přání podruhé :-).

Moc mě potěšilo, že barevná kočička s jizvičkou a hnědočervený zajíček měli u půlročních dětiček veliký úspěch. Snad si moje spinkáčky oblíbí i další děti a lidičky :-).

Tomuhle zajíci se panička teprve narodí.