Z první knihy Kateřiny Surmanové jsem byla tak moc nadšená, že jsem se nemohla dočkat jejího dalšího dílka. Šepot z lesa patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla a já jich přečetla opravdu stovky.
Druhotina se jmenuje Zvedá se vítr a je o partě dětí, která najde v lese mrtvolu dívky - Sněhurky. Filip oplývá zvláštním nadáním - dokáže vidět a určitým způsobem komunikovat s duchy. Toto se odehrává v roce 1997, kdy přišly na jižní Moravu obrovské povodně. Moc dobře si na to vzpomínám, byla jsem tehdy na táboře a voda se valila kolem chatek... Celá kniha je protkána touto velkou katastrofou.
Po letech se už dospělý Filip setkává s ostatními kamarády a zjišťuje, že se musí znovu spojit, aby zamezili něčemu horšímu. Navíc vrah Sněhurky je stále na svobodě.
Je to velice dobře napsaná kniha, Kateřina Surmanová používá nářečí a zvláštní slova, na která nejsme mnozí z nás zvyklí a v tom se odlišuje od ostatních autorů. Příběh je napsán krásnými vybranými slovy, doslova kouzelnými.
Někde jsem četla, že autorka pracuje na své třetí knize. Hurá!!! Ať už ji máme na pultech :-) a já doma.
Jinak Šepot z lesa u mně osobně zatím vede.
Jistou zajímavostí je, že jeden z hrdinů ze Zvedá se vítr je spřízněný s hrdinou z Šepot z lesa :-). Super nápad.
Žádné komentáře:
Okomentovat