Je po vánocích a já, když mám čas, pročítám všechny ty knihy, které jsem dostala od Ježíška...
Před pár dny jsem dočetla skvělou, úplně parádní knihu od české autorky Kateřiny Surmanové. Protože miluju Kinga, Koontze a Kariku, s chutí jsem se pustila do tohoto mysteriózního hororu a byla jsem zvědavá, jaké to bude. A opravdu super. Obsah knihy musím přirovnat ke Strachu od Kariky. A Strach byla pro mě nejstrašidelnější kniha, kterou jsem kdy četla a já už přečetla kdeco.
Hlavním hrdinou je Petr, který se po rozvodu vrací do své rodné vesnice v Orlických horách. Uchvacují ho zde děsivé vzpomínky na kamaráda z dětství Vojtu, který před dvaceti lety zmizel a nenašel se. Ve vsi se setkává i s dávnou kamarádkou Helenou, se kterou spolu s Vojtou tvořili kamarádskou trojku. Helena ho seznamuje s dalšími lidmi z vesnice a Petr hned zapadne. Ale na jak dlouho? Není přece jen cizinec?
V rodném domku s ním začne žít toulavý pejsek Imbus, který se ho snaží všude doprovázet a zažívá s ním strašidelné zážitky spojené se zmizelým Vojtou.
Petr začne pátrat v minulosti a zjišťuje, že počet zmizelých dětí je více a domýšlí si, že to může souviset s bohem Velesem... Je to ale vůbec možné? Může být na mytologii něco pravdy?
Tato kniha se zařadila mezi mé nejcennější knihy, tzn. že ji budu číst pokaždé znovu, jakmile dostanu na její příběh chuť a nikdy se mi "nepřečte" :-). Strach (knihu) mám za sebou tak třikrát a pokaždé se u něj bojím jako poprvé.
Moc se těším na další knihu od autorky a jenom doufám, že bude stejně pomaloučku napínavá, strašidelná a já si budu přát, abych ještě nebyla u konce. Znám spoustu knih, skvěle napsaných a jejich konec kolikrát zkazí požitek z celé knihy... Ale konec této knihy mi sedl. Úplně. A totálně.
Doporučuji všem, co mají rádi horory, mysteriózno a pomalé, plíživé očekávání konce příběhu.
