Před dvěma týdny to vypadalo, že mi Mayuška, ta kočičí starka, umře. Několik dní zvracela, všude čůrala, kadila, pak už jen zvracela nějaké hořčicové žluťáky... Nejedla, nepila, nejevila zájem o masíčka, šunky, sýry, vodu... Hrůza pro mě. Zhubla na kost. Kamarádka veterinářka mi psala, že tohle možná nepřežije, jednak je stará a možná jí odcházejí ledviny. Takže jsem byla naměkko. V práci jsem brečela, odsávala slzy kapesníky, smrkala a čekala na zprávu od manžela, že je po kocuře...
Doma jsme Mayuši stříkali násilím do pusy (kterou ani nepootevřela) vodu stříkačkou, nosili jí různé pochoutky (bez reakce). Po třech dnech se jakž takž vzpamatovala a snědla pár kousíčků granulí, trošku se sama napila. No a v současné době zase jí, pije a hlasitě žebrá pochoutky. ŤUK ŤUK ŤUK. Ať ještě v klidu bez trápení požije. Vím, že asi už nebude úplně nejzdravějším kouskem, ale mám ji moc ráda. Je to můj miláček :-). V srpnu jí bude 13 let, je to babka kočičí. Mohla by dát těch 20 let. :-)
 |
| Vyhřívání na balkóně Mayi určitě hodně pomohlo... |
 |
| Na teplém ručníku... |
Žádné komentáře:
Okomentovat