Někdy o víkendu jsem žehlila. (Žehlím na zemi, jsem tak zvyklá.) Byla jsem značně unavená, bolela mě záda, tak jsem si na chvilku lehla na zem a podřimovala. Začaly se mi příjemně plést nesmyslné, zkomolené myšlenky, když tu jsem zaslechla Vojtu (4 roky): "Mami, já ti přes tu hlavu skočím!
A to byl konec pozemní relaxace :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat