Ještě trocha poezie :-)

Slíbená a mnou oblíbená báseň, kterou si budu pamatovat snad celý život:

 

DÍTĚ ZÍTŘKA

Josef Kainar

 

Školáče, malé školáče,

otvírá atlas, větší než je samo.

Malinkým prstem v mapě zaloví.

Jak je tu všechno krásně zmalováno.

 

Nížiny zelenou, jak mladá jarní pšenka,

hory jsou hnědavé, že jsou tam hříbata.

A tahle žilka modravá a tenká?

V řekách přec bývá modrá voda, ne?

 

My už jsme v mapách skoro jako doma,

my už se v mapách nějak vyznáme.

Některá hora nosí zimní čapku,

a to je ledovec, tam jednou vylézti!

 

Poslal bych domů lístek na památku,

mamince pro úlek a Pavle pro štěstí.

Zde šplouchá oceán až po samý okraj mapy.

A kapitáni stojí na můstku a z dýmky pukají,

když tajfuny je trápí.

 

A tady fjord a mys a průplav uzounký.

A zase pevnina. Tož dohromady je to koule jediná.

Co ta se navrtí, co ta se naotáčí.

A měst je na ní, lidských měst,

jak máku na koláči. Prstík je sbírá, vybírá,

jak v horkém dětském snění.

Maličký, počkej, což je tvůj ten svět?

A podiví se školáče: „A není“?

 

Fajná, že ?

 

A co u nás nového? Kluci jsou nemocní, Vojta měl i horečky. Noc byla opravdu hrozná. Spala jsem na provizorní matraci u kluků v pokojíku na zemi mezi jejich postelemi a jenom čekala, ze které strany na mě vrhnou všechny ty hleny :-). Moc jsem teda nenaspala. A to měl jít Vojtíšek v pondělí poprvé do školky. Zvykat si. Bude se to muset o pár dní odložit. Ale už se těšíme na příští sobotu, čeká nás oslava - Šimonek bude mít už pět let! Toto sakra ale letí...