Šperky ze skleněných perliček

Včerejšek proběhl ve znamení pohodičky a nicnedělání, byli jsme popřát tchánovi ke svátku, vyfasovali k obědu knedlo-vepřo-zelo a pak už jsme se cpali vším možným - od klobás, bábovky, sýrů po skvělé trubičky se sněhem. :-) Jen kdybych neměla tu hnusnou rýmu...

Kluci u rodičů zůstali přes noc, manžel šel na bowling z práce a já sama domů. Po dlouhé době večer sama. Pustila jsem si konec filmu Nezapomeň na mě - pár slz steklo jako vždy, pak jsem se zkusila podívat na Padesát odstínů šedi, načež jsem tento film po deseti minutách vzdala. Od začátku na mě působil tak nějak min. béčkově, trapně... Nakonec jsem se podívala na Bel Ami - Miláčka :-). U toho jsem si popíjela Pepsinu s rumem, hladila Mayu, která se ke mně vyloženě tulila (nebývá to časté), prostě pohodička u filmu s kočkou.

A teď se pochlubím cizím peřím - spíše perličkovými šperky, do kterých se pustila manželova mamka. Jsou opravdu krásné. Já bych neměla tu trpělivost navlékat podle videí z netu. Dvoje náušnice jsem včera dostala. Zbytek se pokusím udati - prodati :-). Jen jsem se zhrozila nad cenou materiálu. 

A ve skutečnosti jsou stokrát krásnější !

Hlášky toho či onoho brášky

Já: "Vojtíšku, jak se jmenuje ten tvůj kamarád ze školky?"

Vojta: "Radim."

Já: "Ale Šimonek říkal, že se jmenuje Radeček."

Vojta: "To jo, ale já mu říkám Radim."



Kniha: Město - Dean Koontz

Už dlouho jsem neměla tak dobrý pocit z přečtené knihy. Tahle kniha je skvěle napsaná, suprový příběh. Koontz pořád boží, možná ještě lepší.

Opsáno z obalu knihy: Tajuplný dětský svět může být plný štěstí a radosti, ale také utrpení a smutku. V románu Město vypráví americký mistr napětí Dean Koontz příběh talentovaného devítiletého klavíristy Jonaha, jeho nejlepšího kamaráda a rodiny. Malý chlapec na pozadí příběhu o zločinu objevuje hranici mezi skutečností a fantazií a spolu s tím i nové odstíny života - duši města, ve kterém žije, silu hudby, ale také bezmoc a smrt, přátelství, lásku a sebeobětování a také cenu, kterou je za ně potřeba platit.

Ráda si zase někdy znovu přečtu, ostatně jako všechny jeho knihy...

Úplně jsem zapomněla připsat větičku, která se v knize párkrát objeví  a jejíž obsah mě jaksi uklidnil:

Ať se bude dít cokoli, pohroma bude střídat katastrofu, ať se stane cokoli, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře.

Hlášky toho či onoho brášky

Měli jsme jednoho dne puštěné rádio a hrála rytmická písnička. Vojtíšek začal tancovat a nakrucovat se jak žížala.

Zeptala jsem se ho: "Budeš jednou chodit na diskotéky?"

Vojta: "Ano." Tancoval dál.

"A budeš s sebou brát i maminku?"

"Ano."

Já: "A tatínka taky?"

Vojtík: "Taťku ne, protože taťka prdí."